Začátkem roku se ke mně dostal kurz s názvem Tužkou, štětcem mezi mistry – portrét a figura, který pořádala Moravské galerie ve spolupráci s ateliérem Start-Art, kde jsem už byla loni v létě. Na kurz se chystal kamarád, tak jsem se k němu přidala.

Jak název napovídá, kurz byl zaměřen na portrét a figuru. Vedl ho malíř Josef Bubeník a potkávali jsme se s dalšími asi 6 lidmi v Pražákově paláci. Brala jsem to trochu jako výzvu. Moc se mi na kurz nechtělo, ale věděla jsem, že by mi základy portrétu a figury neuškodily. Pro mluvila cena – za 6 lekcí (plus jednu bonusovou) jsem dala pouhých 1600 Kč, dále omezený počet lidí a navíc mě lákalo tvořit v prostorách galerie.

První hodinu nás pan Bubeník provedl stálou expozicí moderního umění ve druhém patře Pražákova paláce a mluvil o portrétech. Do těch jsme se pak sami vrhli. Dostali jsme suché křídy a kreslili repliku námi vybraného portrétu. Vůbec mi to nešlo a patlala jsem se s tím. Druhý obrázek toho dne byl detailní výřez z prvního. Já jsem kreslila autoportrét Václava Špály, a přestože výsledek nijak oslňující nebyl, přeci jen mě to donutilo trochu jinak koukat na barvy. Z dálky to byl skoro jednolitý obraz, z blízka byl tvořen různobarevnými tahy štětcem.

Ve druhé lekci vytáhl pan Bubeník z galerijního depozitáře dvě sochy: černou a bílou figuru. Začala jsem černou a konečně jsem se naučila, jak měřit proporce pomocí tužky, takže výsledkem byla postava, která, kdyby vyšla z papíru, by nemusela chodit o holi. Tenhle obrázek se mi líbí a bavil mě. Druhá postava ženy už mi tak nešla a udělala jsem ji hrozně ramenatou. 🙂

Na třetí lekci přišel mužský model, který jsme portrétovali. S mými portréty nejsem obecně spokojená a málokdy se podobají předloze. Tady bych zmínila, že to nebyli profi modelové, spíš studenti nebo dobrovolníci, hodně se hýbali a vůbec to někdy bylo složitější, na druhou stranu já bych sedět 3 hodiny nechtěla a obdivuji je jednak za výdrž, jednak za odvahu: poslední dvě lekce jsme kreslili akty.

Co mě hodně bavilo a cítila jsem, že mám takovou “flow”, tak lekce, kde jsme kreslili portrét ženy. Po 15–20 minutách se modelka Míša pootočila o pár stupňů a nám vznikaly pruhy s otáčející se hlavou. Každý z mých portrétů vypadal trochu jako jiná osoba… 😀

Ještě bych zmínila skladbu kolegů–kreslířů, co se na kurz také přihlásili. Bylo nás opravdu jen pár. První hodinu snad sedm nebo osm, pak různě někdo chyběl, takže se nás scházelo asi 6 a bylo to spíš komorní. Jeden z kluků kreslil už dlouho, bylo to vidět a dokonce říkal, že má i ateliér. Pak tam byla paní, která evidentně tyto kurzy obrážela a s lektorem se znala. Bohužel hodně mluvila a často nás rušila tím, jak shazovala to, co vytvořila, přitom to nebylo zdaleka nejhorší. Čímž bych chtěla pozvednout nekonečnou trpělivost samotného Josefa Bubeníka, který se nám věnoval, upravoval nám proporce a jednou i sám poseděl jako model.

Obecně bych řekla, že mi připomínky z kurzu přeci jen něco daly. Ačkoliv původně jsme čekali, že budeme malovat i barvami, tak na ně nedošlo a věnovali jsme se jen uhlům, křídám a tužce. Což mi nevadilo, protože sama maluju olejem, akrylem a akvarelem, zato uhel jsem dobrovolně do ruky nevzala. Seděl mi pak modelem párkrát přítel a já věděla, jak si ho naměřit a byla jsem docela i spokojená, takže účast beru jako velké plus a zajímavou zkušenost. 🙂