Dlouhá chůze o samotě nás dokáže zavést na zajímavá místa našich myslí. Věděl to Thoreau, věděl to Nietzsche. Když chodíme vědomě, časem si všimneme ťukání určitých myšlenek. Později je možná dokážeme i uchopit a pracovat s nimi. Kapitolou sama o sobě je chůze v noci. Když je tma a vše kolem spí. Co mi na nočních horách učarovalo?

Když jsem loni v červnu jela na první noční sólo výšlap, byla to hlavně asi touha posunout své hranice. Nápad to byl hodně spontánní. Najít vlak, koupit čelovku, sbalit se a ve vlaku se snažit ještě něco naspat.

Noční chůze má své zvláštnosti:

1. Ticho

Ticho jsem očekávala, přesto mě překvapilo, jak pronikavé bylo. Ve městě máte zvuky. Z bytů, ze silnic. A když ne zvuky, tak lidi, světla pouličních lamp. V noci v horách slyšíte své kroky a dech. Když nefouká vítr, neslyšíte ani stromy. Je to ticho, které nechcete narušit. Normálně občas něco během túry utrousím nahlas. Někdy si zpívám. V noci ne. Jsem v tom tichém prostoru jako zloděj, nechci ho narušit, nechci, aby se o mně vědělo. Našlapuji tiše a cítím, že mě sledují oči, které nevidím.

2. Tvary

V noci dostávají jinak obyčejné věci jiný rozměr. Pařezy se na vás šklebí, chapadla listí se po vás sápou a mokré větve vám útočí na nohy. Když posvítíte čelovkou do očí lišce, oddychnete si. Obyčejná liška, uf. Největší strach nahánějí věci, které nevidíme, a které sídlí hluboko v naších myslích.

3. Tady a teď

Jste ve střehu. Smysly máte bystré jako nikdy. Sluch je citlivý na každé prasknutí, po pár minutách oči přivyknou tmě a vy můžete jít bez čelovky a, když počasí dovolí, kochat se hvězdnou oblohou. Mysl je čistá a připravená řešit jakoukoliv situaci. Tohle je ten okamžik, kdy můžete věci ve své hlavě vidět z jiného úhlu. Možná už tolik nezáleží na mínění ostatních. Možná to není nepřekonatelný problém. Možná to není zas tak důležité, abych se tím trápila. Teď je temná noc, která vypadá, že nikdy neskončí. Jste sami tady a teď a hodnoty věcí, lidí a událostí získávají jinou váhu.

4. Náročnost

Šlapala jsem do kopce, tušila jsem, že nahoře je vrchol Keprníku. Kde je ale to šílené stoupání, které tady pamatuju? Jak to, že už nestoupám? Jak to, že stojím před vrcholovou značkou? Je to zvláštní, ale když před sebou nevidíte to strmé stoupání, může se zdát cesta o hodně méně náročná. Potvrdila jsem si to i na druhém nočním výšlapu v Jeseníkách, který byl technicky náročný, ale ubíhal jako po másle.

5. Strach

Možná budete překvapení, že se nebojíte tak moc, jak jste se báli, že se budete bát. Je to tak. Je to pud sebezáchovy, který nám nedovolí zpanikařit, ale používat co největší množství racionality, které v sobě ve 2 ráno uprostřed hor dokážeme najít. Čím víc máme nachozeno a jsme připravení, tím klidnější jsme a nic nás jen tak nepřekvapí.

Příprava

Osobně bych neposlala do lesa v noci někoho, kdo už nemá nachozeno, nezná své limity a neví, jak reaguje ve svízelných situacích. Je potřeba vědět, na co máte, a nenechat se vyhecovat. Je snadné šlápnout vedle.

Trasa a výbava

Mé první kroky noční krajinou byly hodně opatrné. Schválně jsem si vybrala z větší části širší lesní cestu, ne pěšinku nebo náročnější terén přes skály. Cestu jsem z větší části znala. Jít terénem, který znáte, je výhoda. Dobře poslouží i mapy.cz (přístřešky, prameny). Pokaždé bylo mým cílem být na východ slunce na vrcholu. Někdy to nevyjde kvůli mlze, ale když se podaří, stojí to sakra za to!

  • Ideálně známá trasa.
  • Ne moc náročný terén (bez žebříků, skal).
  • Zmapovaný terén (přístřešky, prameny, alternativní trasy).
  • Číslo na místní horskou službu.

Ani jednou jsem si s sebou nevzala spacák a pokaždé toho při čekání na východ slunce litovala. 🙂 Na vrcholcích fouká a k ránu se i v srpnu dělá zima ‒ obzvlášť pokud se při výstupu trochu spotíte. Já mám sklony spěchat ‒ honem nahoru, honem na vlak, honem, honem… Už na tom ale pracuju a doporučuji si to udělat fakt hezké ‒ vezměte si do termosky čaj nebo kávu a snídani. Bude to jen třešnička k tomu největšímu zázraku v horách (jen to píšu, jsem dojatá a už se těším, až to zase zažiju!) ‒ prvním slunečním paprskům. Teď budu patetická ‒ je to jako znovuzrození, nová šance. Budete odjíždět změnění.

  • Spolehlivá čelovka / náhradní baterky.
  • Mapová aplikace (já používám Mapy.cz) / powerbanka.
  • Spacák, deka nebo bunda, do které se můžete zabalit.
  • Suché oblečení.
  • Termoska s čajem nebo kávou.
  • Snídaně.

Ticho, samota, nové dimenze vědomí, překonávání sebe sama a být součástí probouzející se přírody… Nemůžu se dočkat letošních dobrodružství. 🙂