Dlouhá chůze o samotě nás dokáže zavést na zajímavá místa našich myslí. Věděl to Thoreau, který o nočních procházkách napsal celou esej Night and Moonlight, věděl to Nietzsche, který v Ecce Homo radí nevěřit žádné myšlence, která nevznikla z pohybu pod širým nebem. Když chodíme vědomě, časem si všimneme ťukání určitých myšlenek. Později je možná dokážeme i uchopit a pracovat s nimi. Kapitolou sama o sobě je chůze v noci. Když je tma a vše kolem spí. Co mi na nočních horách učarovalo?
První noční výšlap jsem zažila v létě 2017, kdy jsme ve dvou vyrazili na noční výstup na Sněžku. Když jsem v červnu 2019 jela na první noční sólo výšlap do Jeseníků, byla to hlavně asi touha posunout své hranice. Nápad to byl hodně spontánní. Najít vlak, koupit čelovku, sbalit se a ve vlaku se snažit ještě něco naspat.
Noční chůze má své zvláštnosti:
1. Ticho
Ticho jsem očekávala, přesto mě překvapilo, jak pronikavé bylo. Ve městě máte pořád něco – zvuky z bytů a silnic, lidi, světla pouličních lamp. V noci v horách nic z toho není. Tma zbystří smysly, a tak najednou slyšíte to, co byste jindy přeslechli: vlastní kroky a dech. Když nefouká vítr, neslyšíte ani stromy. Je to ticho, které nechcete narušit. Normálně občas něco během túry utrousím nahlas, někdy si zpívám. V noci ne. Jsem v tom tichém prostoru jako zlodějka – nechci ho narušit, nechci, aby se o mně vědělo. Našlapuji tiše a cítím, že mě sledují oči, které nevidím.
2. Tvary
V noci dostávají jinak obyčejné věci jiný rozměr. Pařezy se na vás šklebí, chapadla listí se po vás sápou a mokré větve vám útočí na nohy. Když posvítíte čelovkou do očí lišce, oddychnete si. Obyčejná liška, uf. Největší strach nahánějí věci, které nevidíme, a které sídlí hluboko v našich myslích.
3. Světlo
Na prvních nočních výpravách jsem čelovkou svítila i tam, kde nebylo potřeba. Postupně jsem se naučila, že to jde i jinak. Třeba tam, kde trasa vedla nad hranicí lesa, nade mnou nebyly stromy a oči si zvykly na tmu tak dobře, že mi stačilo světlo hvězd a měsíce. A ještě jedna novinka: moje čelovka umí přepnout na červené světlo. Zjistila jsem to po sedmi letech nočního chození. Oči si v něm přivyknou na tmu a neoslní nikoho kolem, případné lidi ani zvířata.
4. Tady a teď
Jste ve střehu. Smysly máte bystré jako nikdy. Sluch je citlivý na každé prasknutí, a když počasí dovolí, můžete se kochat hvězdnou oblohou. Mysl je čistá a připravená řešit jakoukoliv situaci. Tohle je ten okamžik, kdy můžete věci ve své hlavě vidět z jiného úhlu. Možná už tolik nezáleží na mínění ostatních. Možná to není nepřekonatelný problém. Možná to není zas tak důležité, abych se tím trápila. Teď je temná noc, která vypadá, že nikdy neskončí. Jste sami tady a teď a hodnoty věcí, lidí a událostí získávají jinou váhu.
5. Náročnost
Šlapala jsem do kopce, tušila jsem, že nahoře je vrchol Keprníku. Kde je ale to šílené stoupání, které tady pamatuju? Jak to, že už nestoupám? Jak to, že stojím před vrcholovou značkou? Je to zvláštní, ale když před sebou nevidíte to strmé stoupání, může se zdát cesta o hodně méně náročná. Potvrdila jsem si to i na druhém nočním výšlapu v Jeseníkách, který byl technicky náročný, ale ubíhal jako po másle.
6. Strach
Možná budete překvapení, že se nebojíte tak moc, jak jste se báli, že se budete bát. Strach ale samozřejmě přijde, a často úplně jinde, než ho čekáte.
Na první noční túře z Koutů nad Desnou na Keprník a Šerák jsem ve tmě uslyšela štěkání. Byla jsem si jistá, že na mě každou chvíli vyběhne zdivočelý pes. Až po chvíli mi došlo, že takhle štěkají srny. Nevyplašily mě ony, ale já je.
Víc nesvá jsem ale z lidí. V roce 2021 jsem ve Frňovském sedle v Beskydech potkala dalšího nočního turistu s kravským zvoncem. Prohodili jsme pár slov a on šel napřed, protože byl rychlejší. Přesto jsem dlouho stála na místě a čekala, až jeho zvonec utichne v dálce.
V září 2025 u Jimramova na Vysočině jsem došla po deváté večer na místo, kde jsem chtěla bivakovat – byla tma a už tam byl nějaký muž. Druhý den jsem potkala jeho kamarády a bylo jasné, že byl úplně neškodný. V tu chvíli jsem se ale jako žena sama v lese necítila bezpečně, a tak jsem šla nocí ještě kilometr dál. Přišla jsem o východ slunce s výhledem ze skály, ale i dnes bych udělala stejně.
Postupně jsem zjistila, že zvířat se v noci bát nemusím – víc se bojí ony mě. Z lidí mám respekt dodnes. A naučila jsem se jednu věc: pokud mi intuice říká, že něco není v pořádku, poslechnu ji, i když to znamená změnit plán. Pud sebezáchovy nás drží ve střehu a čím víc máme nachozeno, tím klidněji dokážeme v takových chvílích jednat.
Příprava
Osobně bych neposlala do lesa v noci někoho, kdo už nemá nachozeno, nezná své limity a neví, jak reaguje ve svízelných situacích. Je potřeba vědět, na co máte, a nenechat se vyhecovat. Je snadné šlápnout vedle. A vždycky dejte někomu vědět, kam jdete a kdy se vrátíte.
Ohleduplnost
Noc v horách patří hlavně zvířatům. Choďte jen po značených cestách, potichu a sviťte jen tam, kde je to opravdu potřeba – na otevřených hřebenech často stačí měsíc nebo červené světlo, ostré bílé si nechte do hustého lesa a technického terénu. A než vyrazíte, ověřte si pravidla chráněného území, v některých může být pohyb v noci omezený.
Trasa a výbava
Mé první kroky noční krajinou byly hodně opatrné. Schválně jsem si vybrala z větší části širší lesní cestu, ne pěšinku nebo náročnější terén přes skály. Cestu jsem z větší části znala. Jít terénem, který znáte, je výhoda. Dobře poslouží i Mapy.com (přístřešky, prameny). Pokaždé bylo mým cílem být na východ slunce na vrcholu. Někdy to nevyjde kvůli mlze, třeba jako mně při nočním výletu na Králický Sněžník, ale když se podaří, stojí to za to!
- Ideálně známá trasa.
- Ne moc náročný terén (bez žebříků, skal).
- Zmapovaný terén (přístřešky, prameny, alternativní trasy).
- Číslo na horskou službu 1210.
Zpočátku jsem si s sebou nebrala spacák, ale je to gamechanger. Na vrcholcích fouká a k ránu se i v srpnu dělá zima ‒ obzvlášť pokud se při výstupu trochu spotíte. Já mám sklony spěchat ‒ honem nahoru, honem na vlak, honem, honem… Už na tom ale pracuju a doporučuji si to udělat fakt hezké ‒ vezměte si do termosky čaj nebo kávu a snídani. Bude to jen třešnička k tomu největšímu zázraku v horách ‒ prvním slunečním paprskům. Teď budu patetická ‒ je to jako znovuzrození, nová šance. Budete odjíždět změnění.
- Spolehlivá čelovka / náhradní baterky
- Mapová aplikace (já používám Mapy.com) / powerbanka
- Spacák, deka nebo bunda, do které se můžete zabalit
- Suché oblečení
- Termoska s čajem nebo kávou
- Snídaně
Ticho, samota, nové dimenze vědomí, překonávání sebe sama a být součástí probouzející se přírody… Nemůžu se dočkat dalších dobrodružství. 🙂
