Tohle lednové ráno mi na střešní okno dopadaly dešťové kapky a mně se hrozně nechtělo vylézat z vyhřáté postele a jít někam do mokra a zimy. Jasně. Nakonec jsem stejně šla. Jen kousek za barák ‒ do Moravského krasu.
 |
| Zámek Křtiny |
Z brněnského hlavního nádraží jedu do Adamova. Po žluté turistické značce jdu po cestě zvané Dřinová směrem k Alexandrově rozhledně. Ještě před rozhlednou ale přicházím k Památníku lesníků. Je součástí Lesnického Slavínu ‒ soubor památníků a upravených studánek rozmístěných po lesích okolo Adamova, v prostoru mezi Vranovem, Blanskem, Křtinami a Brnem.
Památník padlých, popravených a umučených lesníků byl vybudován v průběhu roku 1946 a připomíná lesníky, kteří položili své životy během německé okupace a v odboji. Pomník je vybudován z železobetonu, je vysoký přes 7 metrů a v horní části jsou motivy Pantheonu z aténské Akropole. Na východní straně obsahuje soupis jmen s údaji o narození a úmrtí, druhé straně dominuje obraz Krista v nadživotní velikosti, ztvárněný podle sochy „Žehnající Kristus“ od Bertela Thorwaldsena v kostele Frue Kirche v Kodani.
Přímo nad památníkem leží Alexandrova rozhledna. Vidím, že k ní vede výsek, ale v mokru se mi nechce šplhat do kopce, což je jinak mou doménou, obzvlášť v místech, kde není žádná zjevná stezka. 🙂 Pokračuji dále po červené značce k Sedmi dubům, kde odbočuji vpravo na zelenou a stoupám do kopce. Předbíhám skupinku s dětmi a zrychluji, abych si užila výhledu z rozhledny o samotě.
Původní rozhledna byla otevřena v září 1887 a byla pojmenována po předsedovi brněnské sekce Rakouského turistického klubu Alexandru Suchánkovi, který se stal velkým propagátorem její výstavby. Během 2. světové války byla věž sbořena a opravena v 70. letech. Výhled se otevírá jižním směrem a je vidět velká část Brna a Pálavské vrchy; za extrémně dobré viditelnosti, která nastává jen několikrát ročně, je prý možné vidět vrcholky Alp. Ty mi ale tento den zůstaly skryty.
V patách mám už veselou skupinku, takže se po zelené Šutrované cestě vydávám do Babic nad Svitavou. Ačkoliv v Brně nebyl žádný sníh, tady se hezky drží, takže se snažím jít mimo běžkařskou stopu. Jednak z respektu, jednak vím, jak dokážou být agresivní. 😉 Pár jich skutečně potkám.
V Babicích se napojuji opět na červenou. Je to Cesta Stanislava Kostky Neumanna. Ta vede z brněnských Obřan přes Bílovice nad Svitavou, kde je velká Neumannova busta, Babice, Křtiny a končí v Bukovince. Já jdu do Křtin. Cesta je příjemná a nikoho nepotkávám. Přicházím k rozcestníku k jeskyni Výpustek. Je zavřeno, ale určitě se sem jednou vydám. Před druhou světovou válkou, od roku 1936, armáda první republiky Výpustek násilným způsobem upravila a v jeskynních chodbách pod přístřešky skladovala munici (od roku 1938), kterou si po obsazení republiky 15. března 1939 odvezla německá armáda neznámo kam.
To už jsem u Křtin. Kousek trasy vede po cestě, ale záhy vidím krásný křtinský zámek, kde se nachází restaurace. Bohužel – obsluha nebyla nejsvižnější, takže doporučenou svíčkovou nestíhám. Důvod se vrátit. 🙂
Zdroje: Lesnický Slavín, Výpustek
