Na skok do Polska: Národní park Stolové hory

3 min čtení

Pohoří

Stolové hory (Góry Stołowe)

Délka

7,5 km

Převýšení

151 m

Doba

2 hod.

Nocleh

Bez noclehu

Obtížnost

Lehká

Stolové hory mám z Broumovska na dohled, a tak jsem se jednoho zimního dne vydala přes hranici na krátký okruh – 7,5 km namrzlými skalami až k pevnůstce Fort Karola. Stolové hory geologicky navazují na Broumovsko – podobné pískovcové věže najdeš i v Teplických skalách na české straně hranice.

V padesátých letech tu vznikly tři přírodní rezervace:

Z Lisie Przełęcz na Narożnik

Přijíždím od polského Karłowa po takzvané Silnici sta zatáček. Zaparkovat se dá v Lisie Przełęczi. Sbíhají se zde tři turistické značky: modrá, žlutá a zelená. Vydávám se po modré a do 15 minut jsem na vrcholku kopce jménem Narożnik, který má 849 m n. m. Vidět je odsud na již zmíněnou Hejšovinu, která je nejvyšším bodem Stolových hor. Na tomto místě se v roce 1997 stala dosud neobjasněná vražda dvou mladých turistů, kteří byli zastřeleni. Incident dodnes připomíná pamětní deska a dva kříže.

Pokračuji dále po modré značce kolem skal. Sníh je namrzlý a je potřeba jít opatrně. Když nedáváte pozor, snadno vám podklouzne noha a sedíte zadkem na zemi.

Vyhlídka Skały Puchacza

Dalším vrcholkem je Kopa Śmierci, německy Totenkopf, jejíž skály na jihozápadním svahu jsou využívány pro lezení. Po 3,5 kilometrech přicházím k dechberoucí vyhlídce na Skałach Puchacza (Výří skály). Je jasno a je vidět pohoří Orlických hor. Při chůzi kolem okraje skály buďte opatrní. Vyhlídka láká, ale není zde žádné zábradlí.

Skały Puchacza

Na rozcestníku odbočuji vlevo a napojuji se na zelenou značku. V těchto místech se nachází rašeliniště, v zimním období spící pod sněhovou pokrývkou. Na dřevěné lávce leží zamrzlá sněhová vrstva. Kráčí se po ní nesnadno, ale jde to.

Pokračuji kolem Bílých skal a míjím skalní útvary. Podle mapy zjišťuji, že mají i své názvy: Zelená dáma, Zelený král, Zlý, Močál… V některých místech chce překonávání zamrzlých skal trochu šikovnosti, pomáhají mi ale řetězy a schůdky, a pokud takovou trasu zvládne takové jelito, jako jsem já, budete v pohodě.

Fort Karola

Dostanu se zpět na parkoviště, odkud jsem vycházela, ale ještě si dám malou zacházku přes cestu do kopce ke Karlově pevnůstce (Fort Karola)z roku 1790 mezi skalami na vrcholu kopce Ptak. Úkolem pevnůstky bylo střežit na bývalé prusko-rakouské hranici cestu do města Kudowa-Zdrój. Pevnůstka dokončena nebyla a už v 19. století byla opuštěna. Dochovaly se zbytky zdí a vstupní brány. Původní jsou i schody vysekané do skály, které vedou na vyhlídku.

Tady je čas na svačinu a teplý čaj, pokračuji kousek po zelené značce a zpátky se vracím z kopce po žluté.

Vendula Bezáková

Po horách chodím nejčastěji sama, se spacákem v batohu a občas i v noci. Píšu o trasách, které jsem reálně prošla, o bivakování a místech, která mi vzala dech – doslova i obrazně.