Tenerife bez auta: 10 dní autobusem kolem ostrova

V květnu 2024 jsem letěla poprvé úplně sama. Pět hodin letu na místo, které jsem neznala, a deset dní na ostrově bez auta. Vystřídala jsem pět základen a každé dva dny se přesouvala dál.

Byla jsem nervózní? Spíš jsem cítila zdravý respekt před neznámem. Celou noc jsem nespala a ve tři ráno vyrazila pěšky na autobus na letiště. A pak to šlo skoro všechno podle plánu – bez zmatku a bez stresu. Tušila jsem, že tahle cesta pro mě bude formativní. A byla. Tenerife odstartovalo moje větší cestování. Od té doby jsem sama vyrazila do Arménie, Kosova, Bulharska nebo Bosny.

Trasa po dnech

El Tanque: domeček s terasou na střeše

Z jižního letiště Tenerife Sur jsem jela autobusem 40 na nádraží Estación Costa Adeje a tam přestoupila na linku 460, která mě dovezla až do El Tanque, malinkého městečka na severozápadě ostrova.

Na zastávce u letiště jsem měla obrovské štěstí. Stál tam zrovna můj autobus a jeho řidička mi poradila, jak si koupit kartu Ten+. Platila neomezeně týden a jezdila jsem s ní po celém ostrově. Více v sekci Doprava.

Dvě noci jsem bydlela v Casa El Comisario. Každý apartmán byl samostatný domeček s vlastní terasou a ten můj ji měl nahoře na střeše. El Tanque jsem si vybrala jako výchozí bod, protože jsem odtud chtěla jít pěšky do Mascy.

Túra č. 1: Z Erjos do El Palmar aneb Když se plán rozpadne

Původně jsem chtěla jít přes Cumbre de Bolico do Mascy. Trasa ale tehdy byla v pracovní dny zavřená kvůli opravám a riskovat jsem to nechtěla. Našla jsem alternativu: z Erjos pěšky do Las Portelas a odtud autobusem do Mascy.

Ještě v Erjos jsem potkala cestovatelku z Nizozemska, která nevěděla kudy kam. Šla do Los Silos, tak jsem ji dovedla k rozcestníku a cestou jí ukazovala a doporučovala mapy.com. Cesta lesem byla nenáročná a klidná. Na vyhlídce mě vyfotily dvě Češky a daly jsme se do řeči. A potkala jsem i dvě čiperné polské babči. Ani jedna nemluvila anglicky ani španělsky, a přesto vesele jezdily autobusem po celém ostrově. Skvělé byly.

Na trase mělo být několik pramenů, ale bylo hrozné sucho, takže jsem místo vody potkávala hlavně ještěrky. V Las Portelas mi pak autobus do Mascy nepřijel. Mañana. Dala jsem si v restauraci Mesón del Norte steak a pokračovala jsem pěšky do El Palmar, kde jsem chytila autobus do Buenavisty del Norte. Odtud jsem se dostala do Garachica. Garachico bylo kdysi nejdůležitějším přístavem Tenerife, dokud ho v roce 1706 nezasypala láva ze sopky Trevejo. Z ní se dodnes u pobřeží tvoří přírodní bazény El Caletón. Dala jsem si zmrzlinu, prošla se po městečku a autobusem se vrátila do El Tanque.

Do Mascy jsem se tak nakonec bohužel nedostala. Je to malá vesnice zaklíněná mezi skalami pohoří Teno, ke které vede jedna z nejklikatějších silnic na ostrově. Hlavně je ale výchozím bodem soutěsky Barranco de Masca, která patří k nejznámějším túrám na Tenerife. Pokud se tam chcete vydat, počítejte s tím, že do soutěsky potřebujete předem rezervovat bezplatné povolení na caminobarrancodemasca.com a že bývá otevřená jen o víkendech a svátcích. Ověřte si aktuální podmínky, mění se.

Tip: Na zastávkách často nenajdete vytištěný jízdní řád. Spoje si hledejte v aplikaci TITSA nebo v Google Mapách. Autobusy jsou spolehlivé tak na 90 %, na menší vesnice si proto nechte rezervu a mějte plán B, třeba pokračovat pěšky k jiné zastávce nebo si zavolat taxi (Uber je zde omezeně).

Tip: Před túrou si ověřte, jestli není trasa zavřená. Uzavírky kvůli opravám, požárům nebo odstřelu muflonů jsou na Tenerife časté a bývají jen v některé dny.

Puerto de la Cruz

Přesun z El Tanque do Puerta de la Cruz byl poklidný, cesta přímým autobusem trvala něco málo přes hodinu. Bydlela jsem dvě noci v pěkném apartmánu Edificio Las Marañuelas. Jen byl dál od centra, než bych chtěla.

Historická část Puerta je moc pěkná: nízké barevné domky s dřevěnými okenicemi a květináči u dveří. Prošla jsem se po ní až ke Castillo de San Felipe, malé pobřežní pevnosti ze 17. století. Pak jsem si vyšla i schody Agathy Christie, na kterých jsou namalované hřbety knih s názvy jejích detektivek. Spisovatelka do Puerta přijela v roce 1927 a město jí dodnes vzdává hold, jednou za dva roky se tu v listopadu koná festival s filmy a divadlem podle jejích příběhů.

Tip: V Puertu de la Cruz se vyplatí bydlet blízko historického centra. Večer se tam dá dojít pěšky a nemusíte řešit autobus.

Túra č. 2: Teide aneb Všudypřítomná sopka

Původně jsem chtěla Teide vynechat, ale z Puerta de la Cruz tam jezdí přímý autobus. Linka 348 jede jen jednou denně ráno tam a odpoledne zpátky, takže den se plánuje podle ní. Dojela jsem až pod dolní stanici lanovky.

Na sopku jsem nešla. Na samotný vrchol (stezka Telesforo Bravo, PNT 10) potřebujete povolení (permit), které je potřeba rezervovat dlouho dopředu. Dala jsem si místo toho 12km procházku pod Teide až do El Portilla, kde autobus staví i na zpáteční cestě. Krajina je drsná, suchá a horská a mění se za každou zatáčkou: barvy přecházejí od světle pískové přes červenou až po sopečnou černou a s nimi se mění i rostliny. Jen ještěrky jsou všude stejné, velké a krvelačné. 🙂

Cestou jsem znovu potkala dvě Češky z túry z Erjos. Pěkná náhoda.

Tip: Na túru pod Teide se nemusíte vracet na stejnou zastávku. Autobus 348 staví u lanovky i v El Portillu, takže můžete jít z jednoho místa na druhé. Zastávky jsou zaznačeny v mapy.com. Hlídejte si ale čas odjezdu zpátky, další autobus už ten den nepojede.

Santa Cruz a pláž Las Teresitas

Přesun do hlavního města nebyl mým nejlepším dnem. Ráno byla zima a foukal studený vítr. V San Cristóbal de La Laguně, které se zkráceně říká La Laguna, kde jsem přestupovala, jsem se na náměstí převlékala ze sukně do dlouhých kalhot. Byla neděle, většina obchůdků měla zavřeno, a tak jsem si aspoň sedla do příjemné kavárny. Historické centrum La Laguny je zapsané na seznamu UNESCO a stojí za samostatnou procházku.

TIP: Zajděte na kávu do We The North Specialty Coffee v historickém centru. Mají i pobočku v Santa Cruz.

Hotel Océano Centro vypadal na první pohled pěkně, ale v detailu to byl oproti apartmánům downgrade. Koupelna byla cítit vlhkostí, skříně neměly dveře a krásná francouzská okna vedla do úzkého vnitrobloku, takže v pokoji byla tma a neproudil vzduch. Možná jsem jen měla smůlu na pokoj.

Odpoledne jsem jela autobusem na pláž Las Teresitas. Byla jsem chvíli v moři, pak si četla, ale hodně foukalo, a po hodině jsem jela zpátky.

Stojí za návštěvu park García Sanabria s květinovými hodinami a exotickými stromy. Dál bílá vlna koncertní síně Auditorio de Tenerife u přístavu od architekta Santiaga Calatravy, botanická zahrada Palmetum, která vyrostla na místě bývalé skládky, a tržnice Mercado de Nuestra Señora de África, kde se dají koupit místní ovoce, sýry a omáčky mojo.

Tip: Sever Tenerife bývá chladnější a větrnější než jih. Vezměte si s sebou i dlouhé kalhoty a bundu.

Túra č. 3: Anaga aneb Čarovný les

Ráno jsem jela do La Laguny a tam přestoupila na autobus do pohoří Anaga. Svou trasu jsem začala na zastávce Cruz del Carmen, prošla Sendero de los Sentidos (Stezku smyslů) a Bosque de los Enigmas (Čarovný les) až do vesničky Taborno. Byla mlha a foukalo. Anaga byla nádherná: upravené cestičky, dřevěné a kamenné schůdky a větve, které tvořily tunely.

V Tabornu jsem pak přes dvě hodiny čekala na autobus. Když už přijížděl, odjížděli zrovna lidi, se kterými jsem se tam při mém příchodu zdravila anglicky. Zastavili a paní se mě zeptala, jestli jsem Češka a jestli mě nemají někam hodit. Prozradila mě ledvinka s nápisem Styl Čendy. Autobus už přijížděl, tak jsem poděkovala, ale měla jsem hroznou radost.

Tip: Z Taborna jezdí autobus jen párkrát denně. Před túrou si zjistěte, kdy jede poslední spoj zpátky, a počítejte s čekáním.

Los Cristianos: oběd na pláži

Cestou do Granadilly jsem se zastavila v Los Cristianos. Z bývalé rybářské vesnice je dnes velké letovisko a z jeho přístavu jezdí trajekty na sousední ostrov La Gomera. V plážové restauraci Casa Playa jsem si dala grilovanou rybu s pečenými brambory zvanými papas arrugadas s omáčkou mojo a smoothie. Ještě jsem měla čas před příjezdem autobusu a sedla jsem si do kavárny, kde jsem si objednala cappuccino on ice a dostala jsem led zvlášť ve skleničce. To mě rozesmálo. Kávová kultura je tady trochu jiná. Zajímavé je Barraquito – směs espressa, slazeného kondenzovaného mléka, likéru Licor 43, citronové kůry a špetky skořice, nebo Cortado – espresso řezané mlékem.

Granadilla de Abona: konečně klid

Od prvních kroků v Granadille jsem věděla, že tohle je ono. Granadilla leží ve vnitrozemí nad jižním pobřežím, daleko od plážových hotelů. Historické centrum je malé a klidné, s kostelem San Antonio de Padua uprostřed. Měla jsem tam útulný apartmán Studio Plaza Molino del Gofio. Žádný vodní kámen, žádný zápach, skvělí lidé. V supermarketu mi spadla krabička guacamole a praskla. Myslela jsem, že mi ji paní za pokladnou dá do sáčku, ale ona mi šla rovnou pro novou, za což jsem byla vděčná – i za lidi, kteří za mnou trpělivě a s úsměvem čekali.

Túra č. 4: Paisaje Lunar aneb Měsíční krajina

Z Granadilly jsem jela autobusem s jedním přestupem do vesnice Vilaflor a odtud šla pěšky přes Paisaje Lunar zpátky na ubytování. Krásná příroda. Les se vzpamatovával po rozsáhlých požárech v srpnu 2023 a ohořelá kůra borovic nádherně voněla. Značení bylo výborné, jako na celém Tenerife. Paisaje Lunar, v překladu měsíční krajina, je skupina bělavých skalních věží a kuželů. Vznikla z vrstev sopečného popela a pemzy, které vítr a déšť obrousily do tvaru kuželů.

Na co si dát pozor: v době mé návštěvy probíhala řízená regulace muflonů, kteří jsou zde nepůvodním druhem. Naštěstí jsem se trefila do dne, kdy byl vstup do lesa povolen – narazila jsem na ceduli na trase.

El Médano: bunkry a poslední noc u letiště

Poslední noc jsem strávila v El Médanu, kousek od letiště. Byl to můj první samostatný let, a tak jsem chtěla mít jistotu, že ráno nebudu muset spěchat přes celý ostrov. El Médano je mezi windsurfaři a kitesurfaři známé díky stálému větru, který tu fouká skoro celý rok. Nad pláží se zvedá Montaña Roja, rudá sopečná hora, která je chráněnou přírodní rezervací. Odpoledne po příjezdu do města jsem se prošla po pláži, fotila bunkry se sopečným maskováním, skicovala a sbírala šutříky. Moře, vlny a trochu splín z konce dovolené.

Španělsko bylo sice oficiálně neutrální, ale skrytě sympatizovalo s nacistickým Německem a fašistickou Itálií. Kvůli strategické poloze ostrovů v Atlantiku hrozilo, že se stanou terčem útoku. Hlavním důvodem stavby bunkrů byl strach španělského diktátora Francisca Franca z britské a spojenecké invaze. Protože mě bunkry baví, bylo pro mě tohle místo pomyslnou třešničkou na dortu a skvělým zakončením tripu po Tenerife.

Tenerife pro mě bylo…

…první velký krok. Za deset dní se nic nepokazilo. Přeprava po ostrově, nákupy, domluva s místními i výlety šly dobře a všechno jsem si zařídila bez problémů sama. Za tři měsíce jsem si sbalila krosnu a jela posunout své cestovatelské hranice do Kosova. O tom v samostatné rubrice Kosovo.

Praktické info

Doprava

• Autobusy TITSA jezdí po celém ostrově. Na letišti si kupte kartu Ten+. Já měla týdenní za 52 € a jezdila jsem s ní po celém ostrově včetně linky k Teide. Potom jsem platila v autobusu kartou.
• Všechny zastávky jsou na znamení. Když autobus přijíždí, zamávejte na řidiče. Když chcete vystoupit, zmáčkněte tlačítko včas.
• Jízdní řády na zastávkách často nenajdete. Hledejte spoje v aplikaci TITSA nebo v Google Mapách.
• Spolehlivost: zhruba 90 %. Na vesnice si nechte rezervu.
• Teide: linka 348 z Puerta de la Cruz jede jednou denně tam a jednou zpátky.

Ubytování

Kolik to stálo

Kurz v květnu 2024: 1 € ≈ 24,7 Kč. V tabulce není cesta z Brna na letiště ve Vídni a nemám zapsané všechny drobné nákupy, svačiny a suvenýry. Skutečně jsem utratila kolem 30 000 Kč.

Co ochutnat

• papas arrugadas (brambory) s omáčkami mojo
• grilované ryby – kanic, kranas
• queso asado (grilovaný kozí sýr)
• ropa vieja – dušené trhané maso s fazolemi
• místní pivo Dorada

^{Informace platné k 5/2024}