Z Mladkova po bunkrech do Rudy nad Moravou

Opevnění je moje téma už dlouho. V září 2019 jsem tu šla Pochod po československém opevnění a na Mladkovsko se ráda vracím v různých ročních obdobích a po různých trasách.

Tuhle trasu jsem šla na jaře 2020, den po konci covidového lockdownu. Byla jsem vyhladovělá po horách, a tak jsem si dala výzvu: skoro 35 km na jeden zátah, po linii bunkrů z nádraží na nádraží. A musela jsem jít rychle, abych v Rudě nad Moravou stihla vlak do Brna. Mapy.com počítají s 11 hodinami chůze, mně to i s pauzami trvalo necelých 8.

Trasa

Jela jsem z Brna brzkým ranním vlakem. Ze stanice v Mladkově jsem stoupala lesem k linii opevnění a dál po ní pokračovala po Naučné stezce Betonová hranice. Kolem srubu K-S 25 Na sedle, několika řopíků a tvrze Bouda jsem došla na Suchý vrch. Odtud jsem pokračovala hřebenem nad Červenou Vodou a přes louky nad Písařovem až dolů do Rudy nad Moravou.

Co je řopík

Řopík je lehký objekt vzor 37, malý betonový bunkr, většinou pro dva kulomety. Název má podle Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), které je v letech 1936–1938 stavělo podél hranic proti Německu. Postavilo se jich skoro deset tisíc a v pohraničních lesích je potkáváte na každém kroku.

Vypadají podobně, protože se stavěly podle několika typů. Liší se počtem a umístěním střílen. Některé se ale podle terénu a významu upravovaly a jeden takový stojí i tady na trase.

Řopík mezi skalami

Hned za Mladkovem začíná cesta stoupat do lesa a řopíky stojí jeden za druhým. Některé jsou přímo u cesty, jiné jsou zasazené do terénu tak, že je člověk skoro mine. Na Vysokém kameni stojí jeden z nejzajímavějších řopíků na trase: je nalepený na skálu, která mu sloužila jako krytí.

Já jsem se celou dobu držela červené značky. Lepší je ale hned za nádražím odbočit do lesa po jedné z vyšlapaných pěšin na žlutou, kde pokračuje okruh naučné stezky Betonová hranice. Ta vede přímo po pevnostní linii.

Převrácený řopík

U pěchotního srubu K-S 25 Na sedle leží přímo na naučné stezce Betonová hranice bunkr, který se stal jejím symbolem. Řopík A/64/A-180Z je převrácený na bok, z betonu trčí rozervaná výztuž a skrz otvor je vidět dovnitř. Za války na něm zkoušeli němečtí ženisté účinky výbušnin. Bunkr nezničili, jen ho převrátili, a tak tu leží dodnes jako jedna z nejzvláštnějších památek celé pohraniční linie.

Řopík s diamantovým příkopem

Mezi Mladkovem a Boudou stojí ještě jeden unikát. Šikmý řopík č. 60 typu A-160 má u pravé střílny něco, co řopíky běžně neměly: diamantový příkop, stejně jako kulometné střílny v těžkém opevnění: padala do něj suť a nábojnice, aby střílnu nezasypaly.

Proč zrovna tady? Kulomet z této střílny postřeloval sedlo mezi Vysokým kamenem a Boudou a doplňoval palbu těžkých objektů. Byl tedy důležitější než u běžného řopíku.

Tvrz Bouda

Pár minut od srubu Na sedle stojí dělostřelecká tvrz Bouda. Uvnitř je muzeum a s průvodcem projdete během hodiny a půl například vstupní objekt, strojovnu, filtrovnu nebo muniční sál. Zajímavá je otočná dělová věž, kterou uvidíte zevnitř. Po prohlídce se můžete sami vydat k objektům tvrze venku a podívat se na ně shora, včetně věže, jejíž útroby jste před chvílí viděli zespodu.

Tvrz Bouda je přístupná v turistické sezóně. Od roku 2025 má novou expozici o tom, jak opevnění obstálo za války, a opravený velitelský sál. Aktuální otevírací dobu najdete na tvrzbouda.cz.

Přes Suchý vrch do Rudy

Od Boudy pokračuje trasa po hřebeni na Suchý vrch. Bylo typické aprílové počasí: foukalo a padal mrznoucí déšť, skoro sníh. Mraky se pak roztrhaly a otevřely se výhledy na masiv Králického Sněžníku a dál na Jeseníky.

Na vrcholu stojí rozhledna a pod ní Kramářova chata s restaurací. Já ale radši chodím do bufetu, kde rychle dostanu pivo a polívku. Tehdy, den po lockdownu, fungovalo jen výdejní okýnko, ale i tak to potěšilo.

Od chaty jsem pokračovala po vrstevnici přes Prostřední vrch do Červenovodského sedla. Odtud jsem klesala po modré k Mlýnickému Dvoru, přešla koleje a zase stoupala po zelené přes Spálenisko do Písařovského sedla. Zelená značka odtud vede přes Písařov. Já jsem zvolila kratší cyklostezku přímo přes Hřebínek (725 m), za ním se obě cesty zase spojí.

Za Hřebínkem jsem minula hájovnu U Tří labutí a došla na rozcestník Čečel. Tady jsem odbočila na modrou a přes Janoušov stoupala na Žampach. Z hřebene se otevřely výhledy na Jeseníky, jedny z nejhezčích na celé trase, a byla jsem ráda, že jsem si nechala tuhle část na konec.

Ze Žampachu už vede zelená jen po hřebeni z kopce dolů do Rudy. Kolena se ozvala a já hlídala hodinky, abych stihla vlak, takže na pauzu zbylo jen pár minut na oříšky. Do Rudy jsem dorazila včas, unavená a nadšená.