Polské Stolové hory jsou od roku 1993 národním parkem (Park narodowy Gór Stolowych). Místní ploché skalní útvary vznikly v moři a před asi 100 miliony lety vystoupily na území středosudetské pánve.
V padesátých letech tu vznikly tři přírodní rezervace:
- Bludné skály (Błędne Skały),
- Velká Hejšovina (Szczeliniec Wielki) a
- Batorowské rašeliniště (Torfowisko Batorowskie).
Pásmo Stolových hor se táhne od údolí řeky Dušnická Bystřice (Bystrzyca Dusznicka) až po města Mieroszów a Krzeszów.
Na tento krátký výlet se vydávám v zimě a čeká mě pohodových cca 7,5 kilometru i se závěrečnou zacházkou k Fortu Karola.
Přijíždím od polského Karłowa po takzvané Silnici sta zatáček. Zaparkovat se dá v Lisie Przełęczi. Sbíhají se zde tři turistické značky: modrá, žlutá a zelená. Vydávám se po modré a do 15 minut jsem na vrcholku kopce jménem Narożnik, který má 849 m n. m. Vidět je odsud na již zmíněnou Hejšovinu, která je nejvyšším bodem Stolových hor. Na tomto místě se v roce 1997 stala dosud neobjasněná vražda dvou mladých turistů, kteří byli zastřeleni. Incident dodnes připomíná pamětní deska a dva kříže.
Pokračuji dále po modré značce kolem skal. Sníh je namrzlý a je potřeba jít opatrně. Když nedáváte pozor, snadno vám podklouzne noha a sedíte zadkem na zemi.
Dalším vrcholkem je Kopa Śmierci, německy Totenkopf, jejíž skály na jihozápadním svahu jsou využívání pro lezení. Po 3,5 kilometrech přicházím k dechberoucí vyhlídce na Skałach Puchacza (Výří skály). V 19. století se zde těžil pískovec. Je jasno a my vidíme pohoří Orlických hor. Při chůzi kolem okraje skály buďte opatrní. Vyhlídka láká, ale není zde žádné zábradlí.
Na rozcestníku odbočuji vlevo a napojuji se na zelenou značku. V těchto místech se nachází rašeliniště, v zimním období spící pod sněhovou pokrývkou. Na dřevěné lávce leží zamrzlá sněhová vrstva. Kráčí se po ní nesnadno, ale jde to.
Pokračuji kolem Bílých skal a míjím skalní útvary. Podle mapy zjišťuji, že mají i své názvy: Zelená dáma, Zelený král, Zlý, Močál… V některých místech chce překonávaní zamrzlých skal trochu šikovnosti, pomáhají mi ale řetězy a schůdky, a pokud takovou trasu zvládne takové jelito, jako jsem já, budete v pohodě.
Dostanu se zpět na parkoviště, odkud jsem vycházela, ale ještě si dám malou zacházku přes cestu do kopce ke Karlově pevnůstce (Fort Karola). Byla postavena v roce 1790 mezi skalami na vrcholu kopce Ptak na rozkaz pruského krále Bedřicha Viléma II. a pojmenována byla na počest císaře Karla VI. Úkolem pevnůstky bylo střežit na bývalé prusko-rakouské hranici cestu do města Kudowa-Zdrój. Pevnůstka dokončena nebyla a už v 19. století byla opuštěna. Dochovaly se zbytky zdí a vstupní brány. Původní jsou i schody vysekané do skály, které vedou na vyhlídku.
Tady je čas na svačinu a teplý čaj, pokračuji kousek po zelené značce a zpátky se vracím z kopce po žluté.
