Galičnik: pěšky do horské vesnice v Severní Makedonii

Maršrutkou ze Skopje do národního parku Mavrovo, online formulář kvůli požárům, medvědí bobky na pěšině a pivo Skopsko u pramene v horské vesnici, kde je skoro víc kamenných domů než obyvatel.

Konec srpna 2023 jsem strávila pár dní v Makedonii a jedním z cílů byl národní park Mavrovo na západě země. Je to největší a jeden z nejstarších národních parků v Severní Makedonii, založený v roce 1949. Na hranici s Albánií se tu zvedá i Korab (2 764 m), nejvyšší hora Severní Makedonie i Albánie. Já ale mířila do horské vesnice Galičnik.

Maršrutkou ze Skopje

Do Mavrova jsem jela maršrutkou ze Skopje. Jízdenku je dobré koupit den předem na autobusovém nádraží, míst není nekonečně. Zároveň vám tam řeknou čas odjezdu. Jeli jsme minibusem a řidič ještě přibíral lidi cestou. I když jsem měla jízdenku, nezastavil, kde měl, proto hlídejte místo, kde chcete vystoupit, v mapě a včas mu řekněte, ať se 2 km po cestě nevracíte jako já. Ubytovala jsem se v hotelu Tuto ve vesnici Janče. Byl moc pěkný a bylo vidět, že se snaží: na snídani teplý čerstvý ajvar, na terase se krásně četlo a po stříšce na balkon přišla na návštěvu kočička.

Formulář do národního parku

Než jsem vyrazila, musela jsem se do parku zaregistrovat. V Makedonii totiž v létě kvůli riziku lesních požárů platí zákaz pohybu v lesích národních parků bez registrace. V roce 2023 stačil online formulář, dnes se postup změnil: zaplatíte online turistický poplatek (100 denárů, tedy zhruba 40 Kč na osobu a den) a pošlete registraci e-mailem. Potvrzení o platbě pak slouží jako povolení. Aktuální postup najdete na webu NP Mavrovo. Je to jedna z věcí, o kterých předem skoro nikdo neví, a na místě by vás mohla zaskočit.

Výstup s medvědími bobky

28. srpna po skvělé snídani jsem vyrazila z Janče nahoru. Výstup byl náročný, přes 1 100 výškových metrů. Cestou jsem vedle pěšiny viděla medvědí bobky. Byla jsem ve střehu, ale v klidu – říkala jsem si, že se medvědi lidem obvykle vyhýbají a o setkání stojí ještě míň než my. Prostě jsem šla dál a poslouchala les o něco pozorněji. Na Mapy.com cesta jako značená trasa vedená není, ale z Janče do Galičniku vede známá a vyšlapaná pěšina, není kde zabloudit.

Galičnik

Galičnik je horská vesnice s kamennými domy, kterou proslavila tradiční Galičnická svatba. Koná se každoročně na svátek svatého Petra a Pavla, 12. července, kdy se sem sjedou tisíce lidí a jeden vybraný pár se vezme podle starých obyčejů. Na konci srpna tu ale byl klid, žádné davy turistů. Z pramene u kostela svatého Petra a Pavla tekla čerstvá studená voda, tak jak to na Balkáně mají a jak to miluju. Právě v tomhle kostele se každý rok v červenci koná Galičnická svatba.

Původně jsem chtěla pokračovat až na Medenicu, ale ten den to nevyšlo, a tak jsem to v půlce kopce otočila. Medenica zůstala nepokořená – aspoň mám důvod se do Mavrova vrátit. Vede na ni trasa označená jako MK6.

Dolů do Janče mě čekala cesta stejnou trasou, předtím jsem si ale na zahrádce hotelu Neda dala makedonské zapečené fazole s klobáskou, tavče gravče.

Balkánský strejda v mercedesu

Druhý den mi recepce zavolala taxi. Přijel nejspíš jejich známý, říkám tomu ráda balkánský strejda v mercedesu, a vezl mě přes hory k Ohridskému jezeru. Tam mě čekala procházka po městě a taky další túra, tentokrát na Tri Maži nad Ohridským jezerem.