Theth: do sedla Valbona, k Modrému oku a vodopádu Grunas

Theth je horská vesnice v albánském pohoří Prokletije, obklopená skalními štíty a tak trochu na konci světa. V srpnu 2022 jsem tu strávila tři noci a každý den vyrazila na jinou túru: k Modrému oku, do sedla Valbona a k vodopádu Grunas. Všechny tři začínaly přímo u guesthousu, bez auta a bez další dopravy.

Jak se dostat do Thethu

Do Thethu jsem jela ze Shkodëru. Odvoz mi objednali přímo v hotelu. Dodávka přijela brzy ráno, kolem šesté, a nabrala mě i další turisty. V polovině cesty jsme asi na čtvrt hodiny zastavili v kavárně na občerstvení.

Zpáteční jízdenku jsem si koupila rovnou u řidiče dopravce Transport Udhëtarësh. Zeptal se, kdy se chci vracet, a řekl mi místo a čas odjezdu. Thethu rozuměl dokonale: ptal se na jména ubytovatelů a každého vysadil přímo u jeho guesthousu.

Tip: Dodávku do Thethu vám domluví většina hotelů a hostelů ve Shkodëru. Zpáteční cestu si zarezervujte rovnou u řidiče, ať nemusíte na místě nic řešit. Ceny se od roku 2022 změnily, ověřte si je v hotelu.

Túra č. 1: K Modrému oku

15,9 km · 298 m převýšení · 4 h chůze

Do Thethu jsem dorazila kolem poledne. Na ubytování mě přivítali kávou na venkovním posezení, kde se pak každý den jedlo. U vedlejšího stolu seděli dva kluci z Hongkongu. Dali jsme se do řeči a ukázalo se, že mají v plánu jít k vodopádu Modré oko (Syri i Kaltër). Hledali trasu v Google Mapách, kde nebyly vyznačené žádné pěšiny, tak jsem jim otevřela mapy.com a přidala jsem se k nim. Nakonec to asi bylo dobře, protože nevím, kde by podle Googlu skončili – mapa ukazovala odbočku někam ze srázu.

Šli jsme kolem známého thethského kostelíka a na oběd se zastavili v restauraci Shpella Garden.

Cestou jsme se zastavili u Kula e Ngujimit, kamenné „věže uzavření“. V takových věžích se dřív schovávali muži, kterým podle krevní msty hrozila smrt, a nesměli z nich vyjít. Dál jsme pokračovali po trase č. 7 k Modrému oku. Cesta byla skoro liduprázdná, většina lidí tehdy jezdila džípem. U řeky, kousek před vesnicí Ndërlysaj, stála dřevěná lehátka se slaměnými slunečníky. Vypadalo to jako u moře, jenže u ledové horské řeky, a nikde ani človíčka. Trochu opuštěné, a přitom úplně kouzelné.

Cestou nás zastavil řidič džípu, který vozil turisty mezi Thethem a Modrým okem. Svézt tam jsme se nepotřebovali, ale dal nám číslo na WhatsApp, abychom si ho zavolali na cestu zpátky.

Modré oko je opravdu dechberoucí: malé jezírko s průzračnou tyrkysovou vodou, do kterého padá vodopád. Kluci z Hongkongu se v něm vykoupali, mně se voda zdála až ledová, tak jsem jen koukala. Trochu mě mrzelo, když jsem kolem viděla pár odhozených lahví. Pak jsme vyšplhali nahoru k restauraci Blue Eye, kde se dá posedět, a stejnou cestou se vrátili do Ndërlysaje.

Tam jsme měli kliku: náš řidič zrovna přijížděl, tak nás všechny naložil. Cesta tehdy nebyla vyasfaltovaná a džíp se kodrcal po štěrku za zvuku albánských hitů z rádia. Mělo to skvělý balkánský vibe.

Tip: Řidiči džípů jezdí mezi Thethem a Modrým okem a většinou vám rádi dají číslo na WhatsApp. Pokud nechcete jít celou cestu tam i zpátky pěšky, domluvte si odvoz zpátky už cestou. Odpadky si prosím odneste s sebou.

Túra č. 2: Do sedla Valbona

14 km · 1 066 m · 4,5 h chůze

V obchůdku na začátku trasy jsem se dala do řeči s Cami ze Švýcarska. Mířila přes sedlo až do Valbony a zeptala se, jestli se může přidat. Mohla.

Stoupání bylo opravdu náročné. Z Thethu ve výšce kolem 720 m se jde do sedla Qafa e Valbonës v 1 795 metrech, tedy přes tisíc výškových metrů na pár kilometrech. Předpověď hlásila bouřky, ale počasí nakonec vyšlo perfektně.

Těsně pod sedlem stojí malá horská kavárnička. Pán tam prodával koláčky, pivo a limonády a pauza tu přišla vhod. Pak už zbývalo jen poslední stoupání do sedla. Cestou se kolem pásli polodivocí koně, i s hříbátkem, a otevíraly se nádherné výhledy na protější vrcholy, které tu mají přes 2 000 metrů.

V sedle jsme se s Cami rozloučily. Ona pokračovala dolů do Valbony, já jsem se vrátila stejnou cestou do Thethu. Vyměnily jsme si čísla. Cami cestovala po Evropě a měla v plánu i Prahu a Bratislavu, tak jsem jí řekla, ať se zastaví v Brně. A zastavila. Jednu noc u mě přespala, zašly jsme na večeři a pivo a vzala jsem ji na Petrov. Dodnes se sledujeme na Instagramu.

Sedlo Valbona je zároveň jedním z nejznámějších úseků dálkové trasy Peaks of the Balkans. Ta vede v kruhu přes hory Albánie, Kosova a Černé Hory, měří zhruba 190 kilometrů a obvykle se jde deset dní. Přespává se v guesthousech v horských vesnicích. Přechod z Thethu do Valbony je jedna z jejích etap a mnoho lidí ho jde i samostatně, jako tehdy Cami. Pokud byste chtěli jít celou trasu, počítejte s tím, že na přechody hranic v horách potřebujete povolení, o které je dobré požádat s předstihem.

Túra č. 3: Vodopád Grunas

9,7 km · 590 m · 2,5 h chůze

Poslední den jsem si nechala na odpočinkový výlet k vodopádu Grunas (Ujëvara e Grunasit). Je vysoký kolem 30 metrů a čistá voda se z něj valí přes skály. Od vodopádu jsem sešla k řece a sedla si tam. Dodnes na to vzpomínám jako na svůj oblíbený moment z albánských hor.

Pak jsem se prošla po Thethu. Ke kostelíku jsem šla po východní pěšině, která v mapě nemá žádnou značku, a brzy jsem pochopila proč: moc se tudy nedalo projít a všude rostlo ostružiní.

Chvíli jsem bloudila albánskými zahrádkami, ale nakonec jsem vyšla u minimarketu Jezerca s parkovištěm, kde staví i dodávky ze Shkodëru. Den jsem zakončila pizzou a pivkem v jedné z restaurací v centru.