Můj kamarád Martin začal chodit na kurzy kreslení. Jeho kurz měl přes letní prázdniny pauzu a Martin při hledání náhrady během léta narazil na web StartARTu. Musím říct, že jeho nadšení pro kreslení mě nakazilo, hlavně co se týče technické stránky, takže když se mě zeptal, jestli chci jít taky, váhala jsem jen chvilku.

Přihlásili jsme se na Letní výtvarné kurzy pro dospělé. V rozhodování mi hodně pomohlo, že jsme si mohli vybrat dny, kdy chceme chodit. Mohli jsme přijít třeba jen jednou, což je výhoda, protože když vám nesedne lektor nebo atmosféra, nemusíte platit za celý kurz a nutit se tam chodit.

Samotný ateliér jsme našli docela snadno. Vešli jsme na Husově ulici kousek od výtvarných potřeb do průchodu, vyšli po schodech a zazvonili. Ateliér je vlastně zajímavě uspořádaný byt. Prošli jsme velkou místností s gaučem a vpravo odbočili do místnosti, kde se tvořilo. Byla spíš menší. V počtu lidí větším než 6‒8 bych se cítila dost nekomfortně.

Na naší lekci byl už jen jeden kluk a jedna žena. Oba už měli svou rozdělanou práci. Nás se ujal lektor Lukáš Orlita. Trochu zdlouhavě nám na začátku popisoval, co tam můžeme dělat, až jsme se konečně dostali k tomu, co dělat chceme. Martin si nebyl jistý, ale chtěl zkusit něco s barvama, protože na svém kurzu kreslí pouze tužkou, a Lukáš mu doporučil suché pastely. Myslím, že mu to sedlo. Já měla jasno ‒ olejové barvy.

Dosud jsem malovala pouze akrylovkama. Donesla jsem si své plátýnko, štětce a barvy, které mi dala kamarádka před rokem a půl k narozeninám, jinak byl materiál k dispozici i na místě. Na první olejomalbu jsem zvolila předlohu, malbu s názvem Portrét manželů B., respektive pouze nevěsty, od Jaroslava Róny, autora brněnské sochy Jošta.

Lukáš mi ukázal, jak si hodně naředěnou barvou načrtnout postavu a jak s olejem pracovat. Hodně se to podobalo akrylu až na jednu obrovskou výhodu ‒ olej schne pomalu, takže je možné s ním pořádně pracovat.

Plátno formátu A3 jsem během tří hodin dokončila. Martin mezitím udělal asi 3 portréty. Líbilo se mi, že nám Lukáš, ačkoliv zvláštní týpek, dodával odvahu experimentovat ‒ Martin měl portréty v kombinacích jako okrová/modrá, zelená/žlutá, fialová/oranžová. Mně Lukáš pořád říkal, ať nejsem pořád tak precizní a nebojím se tím štětcem pořádně manipulovat ‒ v tom měl pravdu. :-)))

Na druhém setkání Martin už dělal obraz podle vlastní předlohy ‒ šachy a já začala velké plátno podle své skicy, které jsem dokončila na třetím a posledním setkání. Martin na poslední hodině dělal menší olejomalbu ‒ zátiší.

Kdybych to měla shrnout za sebe, jsem ráda, že jsem šla. Cena byla přívětivá (450 Kč za jednu lekci) a olejovky se mi doma v zavřeném bytě používat nechtěly, ačkoliv by to spolubydlícím prý nevadilo. Ale hlavně mě Lukáš naučil dívat se na barvy. Když Martin maloval hnědou botu, upozornil nás, že ta bota vlastně není úplně hnědá, ale je tam vidět i fialová a vínová barva!

A vtip na konec: druhou malbu jsem dala na Instagram a napsala mi slečna, že ji ode mě koupí. 🙂