3 okruhy podzimními Rychlebskými horami: od babího léta po první sníh

Rychlebské hory jsou pro mě takový tichý kout Jeseníků. Lidí je tu málo, lesy jsou hluboké a na všechny tři okruhy, které tu popisuju, se dá dojet vlakem nebo autobusem. Šla jsem je v různých letech, ale všechny na konci léta nebo na podzim – od babího léta na Paprsku po první sníh na Smrku. A dvakrát se mi do nich připletl Jaroslav Rudiš.

1. Ze Starého Města na Rudawiec a Paprsek

Bylo pondělí na začátku září a já se probudila v půl třetí ráno. Chvíli jsem se převalovala v posteli, pak jsem se podívala, jaké jedou vlaky, a v 5:22 už jsem odjížděla z Brna do Starého Města. Chtěla jsem dojít poslední kus Rychlebských hor, který mi chyběl. Ten rok jsem šla třídenní přechod přes Rychlebky a skončila právě tady ve Starém Městě.

Ze Starého Města jsem šla po žluté ke Kunčicím a nahoru podél sjezdovky.

Pak už jsem šla po hranici s Polskem – přes Chlupenkovec (975 m), polsky Brusinki, a Jawornik Graniczny až na Rudawiec (1112 m). Protože trasa vede po hranici, mají vrcholy dva názvy a polské rozcestníky ukazují vzdálenost v hodinách, ne v kilometrech. Rudawiec patří do Koruny polských hor, sbírky nejvyšších vrcholů všech polských pohoří. Cestou byla spousta ostružin a borůvek.

Z Rudawce jsem sešla na Paprsek, kde jsem si dala polívku, borůvkový knedlík a pivo. Na Větrově nad Starým Městem se tehdy pásla spousta krav a za nimi stála v lešení rozestavěná rozhledna, která je dnes oblíbeným cílem výletů. Ohradami jsem pak sestupovala dolů do Starého Města. Radost z hor obrovská.

Dalimilova rozhledna stojí na Větrově nad Starým Městem a otevřeli ji v červenci 2021. Je 34 metrů vysoká a je to kopie staré kamenné rozhledny z Králického Sněžníku, která tam stála od roku 1899, dokud ji v 70. letech nestrhli. Vrchol Sněžníku dnes leží v Polsku, a tak repliku postavili tady na české straně. Na samotném Sněžníku mezitím vyrostla rozhledna nová – i tu jsem viděla ještě ve stavbě, když jsem na Sněžník šla v noci.

2. Z Uhelné ke kříži Nebe a do Račího údolí

Do Rychleb mě v listopadu 2022 vytáhl koncert Kafka Bandu v Tančírně v Račím údolí. Kapela měla veřejnou zkoušku alba Der Process a Jaroslav Rudiš četl ze své knihy Trieste Centrale. Bydlela jsem v Uhelné. Byl podzim 2022, uhlí se nedalo sehnat a paní neměla čím topit, takže jsem místo tří nocí zůstala jen dvě.

Druhý den jsem vyšla po cyklostezce směrem na Nové Vilémovice a za vesnicí odbočila na neznačenou pěšinku do kopce. Hned na začátku ležely v listí vyhozené šuplíky – zapomenuté harampádí, které vypadalo skoro jako umělecká instalace. Za Červeným Dolem stojí na kraji lesa bílá kaple svatého Rocha, postavená v roce 1881 na památku epidemie cholery.

Po červené jsem došla na rozcestí nad Novými Vilémovicemi ke kříži Nebe. Před křížem leží na zemi nápis NEBE a zajímavé je, jak se v čase proměňuje. Na historických fotkách na Mapy.com je v roce 2014 vyřezaný do dřeva. Když jsem tam byla já, ležely na zemi čtyři dřevěné špalky a béčko už bylo rozpůlené. V létě 2025 je vyměnili za velké kameny s kovovými písmeny. Kousek dál stojí v kopci vana na nožičkách předělaná na lavičku a na pastvině se pásli koně.

Po modré podél Račího potoka jsem sešla do Račího údolí k Tančírně. Je to secesní dřevěná stavba z roku 1912, původně výletní restaurace. Dlouho chátrala, lidé ji peticí zachránili před rozebráním a v letech 2014–2015 ji obec Bernartice s dobrovolníky opravila. V restauraci Isolde jsem si dala guláš a po neznačené cestě se vrátila do Uhelné.

3. Z Horní Lipové na Lví horu a Smrk

Koncem listopadu 2017 jsem si šla pro pátý díl svých „jesenických ultratisícovek“. Vlakem do Horní Lipové a odtud na okruh přes Oblý vrch (758 m), Lví horu (1040 m) a Studený (1042 m) až na Smrk (1127 m), nejvyšší vrchol Rychlebských hor.

Vycházela jsem se sluncem, nad lesy se válela pára. Postupně se zatahovalo, až jsem vešla do mlhy. Mlha, vlaky a malé jesenické zastávky mi vždycky připomenou Aloise Nebela – komiks Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 o výpravčím z fiktivního nádraží Bílý Potok v Jeseníkách. Pod Smrkem a na něm ležel můj první sníh té zimy.

Smrk je pro mě vždycky trochu problém, pokud předtím pršelo. Nahoře je rašeliniště a bývá to tam podmáčené. Ze Smrku jsem trochu zabloudila po neznačené cestě, ale nakonec došla k Lesnímu baru. Je to samoobslužný bar v lese, o který se starají Lesy ČR. Nápoje se chladí v pramenité vodě a platí se do kasičky, takže všechno stojí na poctivosti návštěvníků. Opékaly se tam špekáčky a já si koupila bylinkovou Holbu, kterou jsem pak pila při čekání na vlak.

Který okruh si vybrat?

Pokud chceš výhledy a hřebenovku, jdi ze Starého Města na Rudawiec a Paprsek. Je nejdelší, ale odměnou je chata s borůvkovými knedlíky a dnes i Dalimilova rozhledna. Okruh z Uhelné je nejlehčí a nejvíc o místech: kaple, kříž Nebe, vana na kopci a Tančírna v Račím údolí. Smrk je pro ty, kdo chtějí nejvyšší vrchol Rychleb a na konci se občerstvit v Lesním baru.