Pojďme dnes na jedno místo, které se mi zalíbilo. Polské Stolové hory jsou od roku 1993 národním parkem (Park narodowy Gór Stolowych). Místní ploché skalní útvary vznikly v moři a před asi 100 miliony lety vystoupily na území středosudetské pánve.

V padesátých letech tu vznikly tři přírodní rezervace:

  • Bludné skály (Błędne Skały),
  • Velká Hejšovina (Szczeliniec Wielki) a
  • Batorowské rašeliniště (Torfowisko Batorowskie).

Pásmo Stolových hor se táhne od údolí řeky Dušnická Bystřice (Bystrzyca Dusznicka) až po města Mieroszów a Krzeszów.

Skały Puchacza

Na tento krátký výlet se s přítelem vydáváme v zimě a čeká nás pohodových cca 8,5 kilometru i se závěrečnou zacházkou k Fortu Karola. Ale nepředbíhejme. 🙂

Přijíždíme od polského Karłowa po takzvané Silnici sta zatáček a parkujeme v Lisie Przełęczi. Sbíhají se zde tři turistické značky: modrá, žlutá a zelená. Vydáváme se po modré a do 15 minut jsme na vrcholku kopce jménem Narożnik, který má 849 m n. m. Vidíme odsud na již zmíněnou Hejšovinu, která je nejvyšším bodem Stolových hor.

Na tomto místě se v roce 1997 stala dosud neobjasněná vražda dvou mladých turistů, kteří byli zastřeleni. Incident dodnes připomíná pamětní deska a dva kříže.

Pokračujeme dále po modré značce kolem skal. Sníh je namrzlý a je potřeba jít opatrně. Když nedáváte pozor, snadno vám podklouzne noha a sedíte zadkem na zemi. 🙂

Dalším vrcholkem je Kopa Śmierci, německy Totenkopf, jejíž skály na jihozápadním svahu jsou využívání pro lezení.

Po 3,5 kilometrech přicházíme k dechberoucí vyhlídce na Skałach Puchacza (Výří skály). V 19. století se zde těžil pískovec. Je jasno a my vidíme pohoří Orlických hor. Při chůzi kolem okraje skály buďte opatrní. Vyhlídka láká, ale není zde žádné zábradlí.

 

Na rozcestníku odbočujeme vlevo a napojujeme se na zelenou turistickou značku. V těchto místech se nachází rašeliniště, v zimním období spící pod sněhovou pokrývkou. Na dřevěné lávce leží zamrzlá sněhová vrstva. Kráčí se po ní nesnadno, ale jde to.

 

Pokračujeme kolem Bílých skal a míjíme skalní útvary. Podle mapy zjišťuji, že mají i své názvy: Zelená dáma, Zelený král, Zlý, Močál… V některých místech chce překonávaní zamrzlých skal trochu šikovnosti, pomáhají nám ale řetězy a schůdky, a pokud takovou trasu zvládne takové jelito, jako jsem já, budete v pohodě. 🙂

Jsme zpátky u auta, ale než nastoupíme, pokračujeme přes cestu do kopce ke Karlově pevnůstce (Fort Karola). Byl postavena v roce 1790 mezi skalami na vrcholu kopce Ptak na rozkaz pruského krále Bedřicha Viléma II. a pojmenována byla na počest císaře Karla VI. Úkolem pevnůstky bylo střežit na bývalé prusko-rakouské hranici cestu do města Kudowa-Zdrój. Pevnůstka dokončena nebyla a už v 19. století byla opuštěna. Dochovaly se zbytky zdí a vstupní brány. Původní jsou i schody vysekané do skály, které vedou na vyhlídku.

My si zde dáváme svačinu a teplý čaj, pokračujeme kousek po zelené a zpátky se vracíme z kopce po žluté značce. Nasedáme do auta a po Silnici sta zatáček zase jedeme zpátky…

Jestli se budete nacházet někde poblíž, určitě Stolové hory navštivte. Je tady hodně k vidění a obzvlášť v zimě mají místní skály kouzlo. 😉