Pohoří
Gleinalpe
Délka
24 km
Převýšení
1 290 m
Doba
7 hod. chůze
Nocleh
Penzion v Prolebu
Obtížnost
Střední
Skoro tradiční podzimní Rakousko. V sobotu 26. října 2024 jsem vyrazila z malé vesnice Proleb nedaleko Leobenu, kde jsem měla na pár dní penzion celý jen pro sebe – malý pokojíček a dole kuchyň. Jen od vlaku je to kus cesty: z nádraží v Niklasdorfu zhruba dva kilometry pěšky.
Za tmy do mlhy
Vycházela jsem v sedm ráno, ještě za tmy. Z Prolebu jsem šla přes Niklasdorf, kde vede most nad kolejemi a hned za ním cesta odbočuje do kopce. Z předpovědi jsem věděla, že do tisíce metrů mě čeká mlha a nad ní inverze. Kus trasy vede po Styrian Iron Trail, dálkové trase regionem Erzberg-Leoben. Cestou do kopce mi přes cestu lezl mlok a všude kolem rostla spousta hub. Mlha postupně řídla a najednou jsem z ní vystoupala nad mraky. Pode mnou se táhlo bílé moře, nade mnou svítilo slunce.
Zákeřné poslední čtyři kilometry
Na Rosseck se poslední čtyři kilometry šly hodně zostra. Strmě do kopce, přes dřevěné laťky ohrady pro kravičky, a tempo spadlo na pětadvacet minut na kilometr. Ty čtyři kilometry mi trvaly dvě hodiny.
Na vrcholu Rossecku
Na vrcholu Rossecku (1 664 m) stojí kříž. Výhled sahal směrem k Trofaiachu a na hory, které jsem tehdy ještě neznala – nejspíš Hochschwab. U kříže mě vyfotil starší pán, ptal se, odkud jsem a kudy jdu. Byl moc milý.
A teď perlička: o rok později jsem na túře na Rennfeld nad Bruckem potkala staršího pána, který mluvil anglicky a doporučoval mi výlet na Rosseck. Odpověděla jsem, že tam jsem byla už loni. Mám podezření, že to byl tentýž člověk – ale možná se mi to jen zdálo.
Mugel a Mugelschutzhaus
Odtud už jen krátký přechod na sousední Mugel (1 630 m), domácí horu Leobenu s vysílačem. Chatu Mugelschutzhaus tu postavili už v roce 1904 a dnes stojí na jejím místě moderní budova. Dala jsem si zeleninovou polévku a radler, tentokrát už na sluníčku.
Dolů jsem to vzala po Mugelweg, oficiální cyklotrase pro horská kola. Po turistické bych asi přišla o kolena. I tak to bylo pro nohy utrpení.
Zavřeno
Dole mě čekalo zklamání. 26. října je v Rakousku státní svátek a já se do něj trefila. Obchody i restaurace byly zavřené a jediný otevřený kebab nebral karty. Večeři jsem si nakonec koupila v automatu v Prolebu – instantní nudle. Po takové túře si umím představit lepší odměnu.
