Bruck an der Mur: do Alp vlakem z Brna

Od roku 2023 mám na narozeniny malou tradici: vyrazit vlakem do Rakouska na hory. Začalo to náhodou. Zjistila jsem, že přes Booking.com můžu platit firemními benefity, a vybrala si hotel až za Klagenfurtem. Jela jsem strašně daleko. Možná v tom měla prsty i knížka Jaroslava Rudiše Návod k použití železnice, kterou jsem tehdy četla. Od té doby jezdím zatím každý rok a podzimní rakouské hory mi přirostly k srdci.

V říjnu 2025 padla volba na Bruck an der Mur. A počasí mi na narozeniny vyšlo úplně epicky.

Proč zrovna Bruck an der Mur

Z Brna jsou do Grazu skvělé spoje a railjetem se jede pohodlně. Bruck leží přímo na trase, takže jsem po 3 a půl hodinách ve vlaku vystoupila a za pár minut byla v apartmánu kousek od centra, kde jsem strávila tři noci. Nemusela jsem nikam přejíždět, hory začínají hned za městem.

Bruck je malé město. Na podzim bylo skoro mrtvé, ale moc hezké. Hned po příjezdu jsem se šla projít na kopeček Schlossberg přímo ve městě, odkud je vidět na střechy a okolní kopce.

1. den: Rennfeld

Deset kilometrů po zpevněné cestě

V noci trochu pršelo, ale ráno se vyjasnilo a vysvitlo slunce. Vyrazila jsem v osm kolem vlakového nádraží přes Pischk po stezce číslo 712. Prvních skoro deset kilometrů vede po ne moc záživné zpevněné cestě. Zpestřil mi je ale nečekaný společník: někde u Übelsteinbergu mi přes cestu lezl mlok skvrnitý. Černožlutý, mezi spadaným listím, jako by se taky šel podívat na podzim. Cesta navíc rychle ubíhá s příjemným stoupáním a krásnými výhledy.

Teprve za parkovištěm začala konečně pěšinka.

Cheesecake s výhledem

Kousek pod Rennfeldem je nepojmenovaný vrchol (1 606 m) s krásným výhledem. Lesy hrály podzimními barvami a v dálce se bělaly zasněžené vrcholy Hochschwabu, který v noci pokryl první sníh. Sedla jsem si na lavičku, nalila si čaj z termosky a vytáhla krabičku s narozeninovým cheesecakem, který jsem si připravila.

Rennfeld a Ottokar-Kernstock-Haus

Pak už jsem vystoupala na Rennfeld (1 629 m) k typickému rakouskému vrcholovému kříži. Na chatě Ottokar-Kernstock-Haus jsem si dala nudlovou polévku a radler. Naštěstí s sebou vždycky nosím nějaká eura, kartou na rakouských chatách téměř nikde nezaplatíte.

Dolů po 715

Sestupovala jsem po stezce číslo 715. Kousek pod vrcholem stála v lese malá dřevěná kaplička s kamínky, které tam nechávají kolemjdoucí. Na mapě ji nenajdete, takže je to milé překvapení po cestě.

Níž byl jeden úsek uzavřený kvůli těžbě dřeva. Po svých zkušenostech z Rychleb by se dalo čekat ledacos, ale tentokrát jsem si dala říct a úsek obešla po zpevněné cestě. Okolo je spousta pěšinek a zacházka měla jen asi 600 metrů. Odměnou byly výhledy na Bruck a louky s kravičkami se zvonci.

V Brucku jsem si ještě koupila Almdudler a dala si chill. Na druhý den jsem si naplánovala o něco kratší trasu.

Co je Almdudler?
Rakouská bylinková limonáda, kterou v Rakousku znají všichni a pijí ji od 50. let minulého století. Vyrábí se z výtažků alpských bylin a chutná sladce, trochu jako mix limonády a bylinkového čaje. V hospodách se často míchá s vodou nebo s vínem a patří k výletu do rakouských hor.

2. den: Hochanger po Rabenwandsteigu

Druhý den bylo polojasno a jen kolem dvou stupňů. Zatímco Rennfeld patří do Fischbacherských Alp, Hochanger, který jsem si vybrala za druhý cíl, leží na druhé straně Brucku, v Glepinalpe. Jedno město, dvě pohoří.

Nahoru jsem si vybrala zajímavou trasu, Rabenwandsteig. Místy je technicky dost náročná: úzká pěšina podél srázu, skály, kořeny a bídné značení. Na druhou stranu jsem na ní nepotkala ani nohu, což mám ráda, a narazila jsem na skvělé výhledy.

Na vrcholu stojí chata Hochanger Schutzhaus. Otevřeli ji už v roce 1923 a dnes má i rakouskou ekoznačku: vlastní solární elektrárnu a biologickou čističku. Dá se v ní i přespat. Když jsem tam byla, měla zrovna zavřeno, takže jsem si u kříže dala housku se sekanou vlastní výroby a čaj z termosky. Výhled na severovýchod sahal až k Rennfeldu, kde jsem stála den předtím.

Na Hochanger nevedou jen pěší pěšiny. Z Brucku sem vede i devítikilometrová trasa pro horská kola, takže nahoře můžete potkat cyklisty. A kolem je obrovská síť pěšin, po kterých se dá pokračovat dál, třeba na Rosseck a Mugel. Tuhle trasu jsem šla na své narozeniny předloni z Prolebu.

Dolů jsem to vzala po Herrensteigu. Sestup byl něco pro moje kolena – na 3,5 km 650 m klesání.

Hory hned za městem

V okolí Brucku je spousta pěšin, tras pro kola i horských chat. Kdo hledá klidné místo, kam se z Brna dostane vlakem a odkud může každý den vyrazit jinam, tady ho najde. Já Bruck doporučuju!