Na hory v noci jsem v Jeseníkách vyrazila třikrát. Poprvé v červnu 2019 jsem šla celou noc z Koutů přes Keprník na Šerák. O dva měsíce později jsem Divokým dolem vystoupala na Praděd. A loni v létě jsem si na Šumný vzala spacák a před východem slunce si dala šlofíka v přístřešku. Tři noci, tři úplně jiné zkušenosti. A na každé je vidět, co jsem se mezitím naučila.
Noc první: z Koutů přes Keprník na Šerák
23 km · Kouty nad Desnou – Keprník – Šerák – Lipová-lázně · 22. 6. 2019
Byla to moje úplně první noční sólo túra horami. Z Koutů nad Desnou jsem vyrazila ve čtvrt na dvanáct v noci. Trasu jsem si naplánovala tak, abych šla nahoru co nejvíc času po zpevněných cestách, protože jsem nevěděla, co od tmy čekat, a nechtěla jsem našlapovat úzkými pěšinkami.

Byla to zvláštní zkušenost. Svítila jsem čelovkou skoro celou dobu, což dnes už nedělám. Poprvé v životě jsem slyšela štěkat srny – než jsem si uvědomila, že to jsou srny, měla jsem myšlenky, že to jsou nějací zdivočelí psi a jak se budu bránit. Kolem druhé ráno jsem došla k Vřesové studánce, kde jsem si chtěla chvíli odpočinout, ale někdo tam zrovna spal, tak jsem pokračovala dál po červené do Sedla pod Vřesovkou a dále do kopce na Keprník.
Pamatuju si, že když jsem na Keprník šla předtím ve dne, přišel mi ten kopec docela náročný. V noci jsem ho skoro necítila. Když nevidíte kopec před sebou, jde se do něj úplně jinak – tato zkušenost se mi potvrdila během každé noční túry.

Do sedla mezi Keprníkem a Šerákem jsem došla v husté mlze. Začínalo svítat a já viděla, jak mlha doslova padá k zemi. Pak jsem klesala kolem Obřích skal do Lipové-lázní. Kousek před vesnicí jsem si na chvíli sedla na kmen a málem usnula, celou noc jsem nespala. A vlak mi ujel asi o deset minut, takže jsem na další čekala dvě hodiny, podřimující ve stanici.

Noc druhá: Divokým dolem na Praděd
cca 17 km · Kouty nad Desnou – Dolní nádrž Dlouhé stráně – Divoký důl – Praděd – Ovčárna · 30. 8. 2019

Druhou noční túru jsem začala zase v Koutech, kam mi tehdy jezdil dobrý spoj z brněnských Židenic s jediným přestupem v Šumperku. I tentokrát jsem šla velkou část po asfaltu, až k Dolní nádrži Dlouhé stráně. Pak přišel Divoký důl, nejprudší výstup na Praděd. Šla jsem tudy poprvé a za tmy to bylo opravdu divoké, na cestě ležely spadané kmeny, výstup byl prudký a plný kořenů a kamení. Šla jsem pomalu a našlapovala opatrně.
Na vrchol jsem dorazila dřív, než jsem čekala. Snědla jsem jahody a oříšky, zdřímla si ve vestibulu pod vysílačem a čekala na nejmagičtější okamžik v horách: východ slunce. Byla zima, ale stálo to za to.
Pak jsem sešla na Ovčárnu na autobus a Praděd se mezitím zahalil do mlhy.

Noc třetí: se spacákem na Šumný
8,5 km + 15 km · 562 m + 445 m · Ramzová – Šerák – Šumný / Šumný – Keprník – Vozka – Branná · 4. 7. 2025
Na třetí jesenické noční túře je vidět, co jsem se za ty roky naučila. Až na poslední kilometr mezi stromy jsem nezapínala čelovku, bylo jasno a svítil měsíc. Do kopce se šlo příjemně. Sestup od Šeráku k Šumnému se mi ve tmě zdál nekonečný a prudký a trochu mě rozladilo, že ho ráno budu muset vyšlapat zpátky. Ale v přístřešku mě to přešlo.

Dorazila jsem tam kolem půlnoci, rozbalila si karimatku a spacák, dala si teplý čaj a trochu (i když velmi špatně) si zdřímla. Přístřešek Pod Šumným je těsně za hranicí Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník a bivak zde není zakázán více informací. Budík jsem měla na čtvrtou, abych nezaspala východ slunce. Na snídani jsem si doma přípravila fazolové brownies, teplý čaj a byla jsem vybavená teplým oblečením. Celé to bylo mnohem příjemnější než ty první noci bez spánku a spacáku.
Po snídani jsem pokračovala na Keprník. Kopec zpátky nahoru nakonec nebyl vůbec tak strmý, jak se mi v noci cestou dolů zdálo. Na Keprníku jsem uviděla dalšího blázna, který dřímal ve spacáku. A pak jsem sestupovala po žluté na vlak v Branné.



Co jsem se za tři noci naučila
Méně svítit. Oči si na tmu zvyknou a za jasné noci často stačí měsíc a přirozené noční vidění – lidské oko se plně na tmu adaptuje během 20-30 minut. Čelovka zúží pohled jen na kužel světla, čímž ztratíte přehled o terénu kolem sebe a světlo plaší zvěř.
Do kopce se v noci jde lehčeji. Nevidíte, co vás čeká. Ve tmě nevidíte terén a vzdálenost vnímáte jinak.
Vzít si spacák a přespat. Celonoční pochod bez spánku je vyčerpávající. S krátkým spánkem v přístřešku je východ slunce mnohem příjemnější zážitek. Spacák zvýší tepelný komfort, i kdybyste nespali.
Teplé oblečení a teplý čaj. I v létě je na hřebeni před svítáním zima.
Víc o tom, jak chodit po horách v noci, píšu v článku Do hor v noci.

Praktické info
Doprava
- Kouty nad Desnou: vlak až do obce, ideální start pro Šerák i Praděd.
- Lipová-lázně: vlak, sestup z Šeráku.
- Ovčárna: autobus pod Pradědem.
- Ramzová: vlak, nejkratší cesta na Šerák a Šumný.
Na co si dát pozor
- Na hřebenech je v noci zima i v létě.
- Za tmy jděte opatrně jakýmkoliv terénem.
- Na túře v noci se můžete vyčerpat dříve.
Informace platné k 7/2025




