Noční výstupy v Jeseníkách: Šerák, Praděd a Šumný

5 min čtení

Na hory v noci jsem v Jeseníkách vyrazila třikrát. Poprvé v červnu 2019 jsem šla celou noc z Koutů přes Keprník na Šerák. O dva měsíce později jsem Divokým dolem vystoupala na Praděd. A loni v létě jsem si na Šumný vzala spacák a před východem slunce si dala šlofíka v přístřešku. Tři noci, tři úplně jiné zkušenosti. A na každé je vidět, co jsem se mezitím naučila.

Noc první: z Koutů přes Keprník na Šerák

23 km · Kouty nad Desnou – Keprník – Šerák – Lipová-lázně · 22. 6. 2019

Byla to moje úplně první noční sólo túra horami. Z Koutů nad Desnou jsem vyrazila ve čtvrt na dvanáct v noci. Trasu jsem si naplánovala tak, abych šla nahoru co nejvíc času po zpevněných cestách, protože jsem nevěděla, co od tmy čekat, a nechtěla jsem našlapovat úzkými pěšinkami.

Čelovka na čele, Kouty nad Desnou

Byla to zvláštní zkušenost. Svítila jsem čelovkou skoro celou dobu, což dnes už nedělám. Poprvé v životě jsem slyšela štěkat srny – než jsem si uvědomila, že to jsou srny, měla jsem myšlenky, že to jsou nějací zdivočelí psi a jak se budu bránit. Kolem druhé ráno jsem došla k Vřesové studánce, kde jsem si chtěla chvíli odpočinout, ale někdo tam zrovna spal, tak jsem pokračovala dál po červené do Sedla pod Vřesovkou a dále do kopce na Keprník.

Pamatuju si, že když jsem na Keprník šla předtím ve dne, přišel mi ten kopec docela náročný. V noci jsem ho skoro necítila. Když nevidíte kopec před sebou, jde se do něj úplně jinak – tato zkušenost se mi potvrdila během každé noční túry.

Rozcestník v záři čelovky

Do sedla mezi Keprníkem a Šerákem jsem došla v husté mlze. Začínalo svítat a já viděla, jak mlha doslova padá k zemi. Pak jsem klesala kolem Obřích skal do Lipové-lázní. Kousek před vesnicí jsem si na chvíli sedla na kmen a málem usnula, celou noc jsem nespala. A vlak mi ujel asi o deset minut, takže jsem na další čekala dvě hodiny, podřimující ve stanici.

Tma, mlha, ticho

Noc druhá: Divokým dolem na Praděd

cca 17 km · Kouty nad Desnou – Dolní nádrž Dlouhé stráně – Divoký důl – Praděd – Ovčárna · 30. 8. 2019

Praděd před svítáním

Druhou noční túru jsem začala zase v Koutech, kam mi tehdy jezdil dobrý spoj z brněnských Židenic s jediným přestupem v Šumperku. I tentokrát jsem šla velkou část po asfaltu, až k Dolní nádrži Dlouhé stráně. Pak přišel Divoký důl, nejprudší výstup na Praděd. Šla jsem tudy poprvé a za tmy to bylo opravdu divoké, na cestě ležely spadané kmeny, výstup byl prudký a plný kořenů a kamení. Šla jsem pomalu a našlapovala opatrně.

Na vrchol jsem dorazila dřív, než jsem čekala. Snědla jsem jahody a oříšky, zdřímla si ve vestibulu pod vysílačem a čekala na nejmagičtější okamžik v horách: východ slunce. Byla zima, ale stálo to za to.

Pak jsem sešla na Ovčárnu na autobus a Praděd se mezitím zahalil do mlhy.

Praděd

Noc třetí: se spacákem na Šumný

8,5 km + 15 km · 562 m + 445 m · Ramzová – Šerák – Šumný / Šumný – Keprník – Vozka – Branná · 4. 7. 2025

Na třetí jesenické noční túře je vidět, co jsem se za ty roky naučila. Až na poslední kilometr mezi stromy jsem nezapínala čelovku, bylo jasno a svítil měsíc. Do kopce se šlo příjemně. Sestup od Šeráku k Šumnému se mi ve tmě zdál nekonečný a prudký a trochu mě rozladilo, že ho ráno budu muset vyšlapat zpátky. Ale v přístřešku mě to přešlo.

Západ slunce v Ramzové, odkud jsem večer vyrazila

Dorazila jsem tam kolem půlnoci, rozbalila si karimatku a spacák, dala si teplý čaj a trochu (i když velmi špatně) si zdřímla. Přístřešek Pod Šumným je těsně za hranicí Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník a bivak zde není zakázán více informací. Budík jsem měla na čtvrtou, abych nezaspala východ slunce. Na snídani jsem si doma přípravila fazolové brownies, teplý čaj a byla jsem vybavená teplým oblečením. Celé to bylo mnohem příjemnější než ty první noci bez spánku a spacáku.

Po snídani jsem pokračovala na Keprník. Kopec zpátky nahoru nakonec nebyl vůbec tak strmý, jak se mi v noci cestou dolů zdálo. Na Keprníku jsem uviděla dalšího blázna, který dřímal ve spacáku. A pak jsem sestupovala po žluté na vlak v Branné.

Batoh a hůlky na skále
Snídaně s výhledem
Cestou na Keprník

Co jsem se za tři noci naučila

Méně svítit. Oči si na tmu zvyknou a za jasné noci často stačí měsíc a přirozené noční vidění – lidské oko se plně na tmu adaptuje během 20-30 minut. Čelovka zúží pohled jen na kužel světla, čímž ztratíte přehled o terénu kolem sebe a světlo plaší zvěř.

Do kopce se v noci jde lehčeji. Nevidíte, co vás čeká. Ve tmě nevidíte terén a vzdálenost vnímáte jinak.

Vzít si spacák a přespat. Celonoční pochod bez spánku je vyčerpávající. S krátkým spánkem v přístřešku je východ slunce mnohem příjemnější zážitek. Spacák zvýší tepelný komfort, i kdybyste nespali.

Teplé oblečení a teplý čaj. I v létě je na hřebeni před svítáním zima.

Víc o tom, jak chodit po horách v noci, píšu v článku Do hor v noci.

Praktické info

Doprava

Na co si dát pozor

  • Na hřebenech je v noci zima i v létě.
  • Za tmy jděte opatrně jakýmkoliv terénem.
  • Na túře v noci se můžete vyčerpat dříve.

Informace platné k 7/2025

Vendula Bezáková

Po horách chodím nejčastěji sama, se spacákem v batohu a občas i v noci. Píšu o trasách, které jsem reálně prošla, o bivakování a místech, která mi vzala dech – doslova i obrazně.