Kniha Designérem vlastního života ke mně přišla v tom správném okamžiku. Od začátku roku cítím, že musím udělat změnu. Musím změnit svůj život.
Práci považuji za velmi důležitou. Mám kolem sebe hodně lidí, kteří chodí do práce, která je nebaví, ba ji dokonce nenávidí. Nadřízení se po nich vozí, musí tam chodit o víkendech, špatně se plánuje výroba, výplata stojí za prd… Ale neudělají změnu. Jsou na to líní, nebo – jako já – se bojí. Pak jsem konečně ten strach překonala.
A zrovna v momentě, kdy jsem přemýšlela, jakou práci chci dělat, jestli chci pokračovat v tom, co dělám, nebo zkusím něco nového, zmínila na Facebooku ve skupině #holkyzmarketingu slečna knihu od Billa Burnetta a Davea Evanse Designérem vlastního života. Hned jsem si ji našla a objednala.
Nedostanete návod na nový život
Odpuzují mě knihy s divnou malbou na obálce a plné motivačních citátů. Taková tato kniha není. Je to praktická příručka, která lidem ukazuje jiný způsob myšlení – designérské myšlení. V knize nenajdete žádný návod, který si přečtete, a vše se zázrakem změní. Najdete v ní úkoly, které vám pomohou uvažovat jinak a třeba se o sobě něco dozvědět. Já jsem během doby, co jsem s knihou pracovala, popsala půlku sešitu.
Tvořila jsem například myšlenkovou mapu, na základě které jsem sestavovala 3 profese, a vyšly mi takové, o kterých jsem nikdy neuvažovala. Byl to třeba kariérní poradce nebo majitel/manažer nějakého co-worku. Nebo jsem zjistila, že mě baví někomu něco vysvětlovat/učit/školit. Vždycky jsem se tomu vyhýbala.
Kniha se mi líbila, otevřela jsem si dveře, které jsem opomíjela. Musíte nad tím sedět a věnovat tomu čas. Nestačí změnit pár drobností, je potřeba změnit myšlení. Přemýšlet jinak o své práci, o životě, o selhání. Na Databázi knih jsem četla komentář od člověka, který byl nesvůj z toho, že nevíte, jestli jste úkoly splnili dobře. Podle mě ani nejde je udělat špatně.
Co je vůbec to designérské myšlení?
V knize je na můj vkus až moc opakováno a zdůrazňováno, že teď myslíte jinak, teď myslíte jako designéři – chvílemi až pateticky. Když se ale před designéra postaví problém, začne zkoušet a testovat a měnit a opakovat a vymýšlet další způsoby, jak ho vyřešit. Nesekne se. Nepřemýšlí, proč to musí řešit zrovna on. Prostě to zkusí vyřešit. Tahle filozofie se mi líbí.
Často máme nějaký nápad a strávíme spoustu času tím, že o něm přemýšlíme a promýšlíme ho do posledního detailu tak dlouho, až… Nápad vyšumí. Třeba jako jsem to měla se spoustou předchozích blogů – tak dlouho jsem plánovala jejich koncept a vzhled, až jsem se nedostala ani k napsání prvního článku. Jak na to jinak? Když máte nápad, tak ho proveďte. Začněte s malou částí a všímejte si, jestli to jde takhle, nebo je potřeba něco změnit. A jestli vás to baví. Takže jsem jednu neděli sedla k blogu, upravila si šablonu, dala do záhlaví fotku, co jsem vyfotila den předtím a líbila se mi, a napsala první článek.
Co jsem si já uvědomila, tak že vše je cesta. Život, práce jsou plné slepých uliček, ale musíme vykročit a třeba něco podělat. O něčem jenom přemýšlet a snít není přece život…