Ze Spitalu am Semmering na Stuhleck

Výstup na Stuhleck jsem si vysnila někdy na jaře 2020. Jenže přišel lockdown, cestovat se moc nedalo, a když se to uvolnilo, nebyla pro mě vhodná chvíle – tři měsíce jsem byla bez práce a každá koruna se hodila. Na Stuhleck jsem se tak dostala až v září 2021.

Z Brna do Spitalu am Semmering

Ve směru na Graz jsou z Brna luxusní spoje! Ubytování jsem si našla ve vesničce Spital am Semmering. Do Semmeringu jsem se pohodlně dostala Railjetem a odtud to bylo do Spitalu už jen deset minut.

O Stuhlecku vím, že sem v zimě jezdí spousta známých lyžovat, takže předpokládám, že i Spital žije hlavně v zimě. Našla jsem jediné cenově rozumné ubytování a kromě něj tu byla jedna otevřená hospoda, jedna restaurace a jeden obchod s potravinami. Jinak tu chcípl pes. Na druhou stranu – žádné davy turistů.

Wanderweg 5 přes Hocheck

Vyrazila jsem kolem desáté dopoledne. Nahoru jsem zvolila stezku číslo 5, která vede přes vrchol Hocheck (1 488 m). Až k chatě Karl-Lechner-Haus vede převážně lesem. Terén je mírně náročný – žádné skály ani propadání, jen pooořád do kopce. Asi tři týdny předtím jsem ležela doma s průduškami, moc jsem toho nenachodila a cítila jsem to.

S každým výškovým metrem se ale otevíraly výhledy na louky. Svítilo slunce, nebe bylo azurové a borůvčí se na konci září už barvilo do červena. Podzim přesně tak akorát.

Musím vyzdvihnout místní značení. Jsem zvyklá na naše hojné zastoupení rozcestníků s kilometry, tady nic takového nebylo, a přesto se nedalo zabloudit. Už ve Spitalu stál rozcestník s čísly stezek (Wanderweg) a cesta byla značená v barvách rakouské vlajky. A protože jsem měla trasu podrobně naplánovanou, věděla jsem, že na Hocheck je to pět kilometrů a na Stuhleck další tři.

Pivo, které jsem měla doplnit jídlem

Cestou jsem se zastavila na chatě Karl-Lechner-Haus na pivo – takřka všudypřítomný Puntigamer z Grazu. Lidé kolem si dávali moc dobře vypadající jídla a obsluha byla ochotná a milá. Já si ale jídlo chtěla nechat jako odměnu na vrchol a navíc jsem si říkala, že těsně pod vrcholem se nehodí cpát, že by se ty poslední kilometry šly těžko. Byla to chyba. Pokud nespěcháte, nenechávejte si jídlo až na vrchol. Aspoň jsem si tu z pramene doplnila vodu a dofuněla na vytoužený Stuhleck.

Na vrcholu Stuhlecku

Stuhleck (1 782 m) je nejvyšší vrchol Fischbacher Alp, a tak není divu, že je odsud vidět daleko do kraje. Nahoře jsem se nechala vyfotit u klasického rakouského vrcholového kříže a konečně si dala zaslouženou odměnu: pivo Stiegl a sytý guláš s pečenými brambory a velkými kusy masa.

Po hřebeni a dolů přes Schwarzriegel-Alm

Ze Stuhlecku jsem pokračovala po holém hřebeni kolem větrných elektráren, které ke Stuhlecku neodmyslitelně patří. Pak jsem sestupovala po stezkách číslo 743 a 13. U chaty Schwarzriegel-Alm jsem si na chvilku sedla na pivo a k němu dostala nějakou hustou ovocnou pálenku. Netuším, co to bylo, ale zahřálo to – vnitřně i lidsky.

Do Spitalu jsem dorazila, až když slunce sedalo na obzor. Den jsem uzavřela v Gasthofu Pollerus u zapečených brambor, zatímco na mě ze stěn shlížela špatně vycpaná zvířátka.

Stuhleck je ideální první alpský vrchol pro každého, kdo chce do Alp vlakem a bez lezení.